V roce 2010 došlo ke změně legislativních opatření, která mapují nárok na získání invalidního důchodu. V současné době je v České republice nejnižší počet invalidů za posledních 30 let, kteří pobírají invalidní důchod na invaliditu 3. stupně. Statistický úřad uvádí, že pouhá 4 procenta obyvatel České republiky, což je zhruba 400 tisíc osob, pobírá invalidní důchod, odstupňovaný od 1. do 3. stupně. Snížení počtu invalidních důchodců také způsobily přísnější podmínky pro přidělování důchodů a v současné době kapitalistické konjunktury i zvýšená nabídka pracovních míst.
Nově zavedený systém stupňů invalidity docílil snížení výše vyplácení dávek právě lidem, kteří mohou vykonávat zaměstnání alespoň na částečný úvazek, přesto je u nás stále velké procento invalidních důchodců.

Řeč čísel hovoří jasně

Zajímavé je porovnání počtu invalidů u nás a na Slovensku a v Polsku. Zatímco na Slovensku je počet invalidních důchodců přibližně stále stejný, v Polsku se od roku 1998 jejich počet výrazně snížil, dokonce až třikrát. V Polsku tuto změnu však způsobil především převod invalidních důchodců mezi starobní důchodce. V Rakousku a v Německu je ve srovnání s Českou republikou počet invalidních důchodců zhruba poloviční. Řeč čísel o tom jasně vypovídá: Na Slovensku tvoří invalidní důchodci 4,33% všech obyvatel, v České republice je to 4,02%, v Polsku 2,37% a v Rakousku 1,89%.

Položíme-li si otázku, proč zrovna Česko-Slovensko má nejvyšší počet invalidních důchodců, odpovědí mohou být dva základní důvody.  Pobírat invalidní důchod bylo u nás zvykem za socialismu, byl to řekněme „oblíbený“ způsob zajištění obživy, a částečně se tato zvyklost traduje i dnes. Na druhou stranu za to mohou i častokrát neúnosné pracovní podmínky a špatné životní prostředí ve srovnání s Německem a s Rakouskem. V Polsku je zas velké procento lidí, kteří se orientují na obchodní činnost, a zisk z prodeje pro ně představuje lákavější způsob obživy.