Učení hrou je podle mě jeden z nejlepších způsobů, jak se něco naučit. Když je totiž učení zábava, člověk ani nepostřehne, že se vlastně učí. A to platí nejen pro děti, ale klidně i pro dospělé. Vzpomínám si, jak mě samotnou nejvíc bavilo, když se z nudné teorie stala hra nebo nějaký zážitek. Místo toho, aby děti jen seděly nad knihami, co je třeba zapojit do akce? Třeba počítání se dá skvěle trénovat na úplně obyčejných věcech, stavění věže z kostek, počítání jablíček nebo hledání věcí podle barev. Zvlášť menší děti milují, když je učení spojené s nějakou činností, kde se mohou hýbat a objevovat. A co starší děti?

Těm už může víc sedět, když se učení stane součástí něčeho, co je baví. Máte doma zvídavého experimentátora? Připravte malý chemický pokus, třeba sopku z jedlé sody a octa. Je to jednoduché, efektní a člověk se u toho ještě něco dozví. Nebo třeba hry na role. Hraní na obchod je skvělá příležitost, jak procvičit počítání a základy nějaké té ekonomie.

Pro mě je klíčové, aby se učení spojilo s tím, co děti zrovna baví. Baví je auta? Počítejte, jak dlouho trvá, než projedou improvizovanou dráhu. Nebo jsou zvídavé a zajímá je příroda? Můžete spolu vyrábět atlas zvířat, který si samy nakreslí a popíší.

To nejlepší na učení hrou je, že nejde jen o získávání znalostí. Je to o objevování, radosti a zapojení do procesu. A právě ta radost je podle mě klíčem k tomu, aby si z toho něco odnesly. Navíc je to způsob, jak trávit společný čas, smát se a něco tvořit. Takže pokud hledáte způsob, jak někoho motivovat k učení, zkuste do toho přidat trochu zábavy. Učení hrou není jen pro děti, ale může být skvělým osvěžením i pro dospělé. Život je přece taky hra, tak proč se tak trochu nezabavit? Tak co vy na to? Učení hrou je podle mě zábavné a navíc ještě přínosné! Navíc může bavit menší děti, ale i ty větší. A víte co? Vsadím se, že by to bavilo i dospělé!